Kdo o ní neslyšel – neposlouchal. Jde o příspěvek každého jednotlivého člověka k uvolnění uhlíku, jenž je uložen v zemi v podobě fosilních paliv – uhlí, ropy a plynu. A proč člověka? Jednoduše proto, že k uvolnění uhlíku dochází při výrobě každého výrobku, „pěstování“ potravin a jejich dopravě. Za veškerou spotřebou stojí poptávka lidí. 

Každá potravina, výrobek i služba nese určitou uhlíkovou stopu, vyjádřenou v tunách ekvivalentu CO_2, a jejich spotřeba je zatížená uhlíkovou stopou. 

Velké firmy, které vyrábějí a poskytují služby, o své uhlíkové stopě informují v rámci tzv. SDG reportingu. EU od roku 2024 zavádí tyto reporty jako povinnost v rámci směrnice CSRD. 

Firmy se snaží minimalizovat uhlíkovou stopu snižováním emisí úsporami, vyšší efektivitou nebo obnovitelnými zdroji. 

Poslední část pak mohou kompenzovat nákupem uhlíkových certifikátů.