To jsou tři základní zkratky, které se týkají problematiky odstraňování uhlíku, což je jeden ze způsobů, jak reagujeme na klimatické změny. A jelikož je kolem „toho“ v mediálním prostoru celkem chaos, nejdříve si pojďme vyjasnit základní pojmy a principy:
Začněme skleníkovými plyny! Jedná se především o oxid uhličitý, který vzniká při spalování uhlí, ropy a zemního plynu (fosilních paliv). Skleníkovým je proto, že v atmosféře umocňuje nepřirozený efekt střechy skleníku a negativně ovlivňuje atmosférické děje. Na Zemi to pak pociťujeme klimatickými anomáliemi, jakými jsou sucho nebo vyšší teploty se všemi dalšími důsledky.
Fosilní paliva nejsou ničím jiným než pod zemským povrchem uloženou biomasou prehistorických stromů, která se postupně přeměnila na ropné uhlovodíky. Kdybychom dnes dostatečně hluboko a ve správných podmínkách zakopali strom, za pár milionů let to s ním dopadne stejně.
Globální boj, kterým vyspělé státy vedou proti emisím fosilního uhlíku, se prioritně odehrává v prostoru omezování emisí. Jde především o úspory spotřeby energií vyšší efektivitou jejich používání a také o náhradu fosilních zdrojů zdroji obnovitelnými. Tomu se také říká „mitigace“.
Praktické příklady: úsporné led žárovky, zateplení domu (nebo teplejší domácí oděv), na kole nebo pěšky, fotovoltaika (bohužel z Číny) a tak dále.
Druhá linie boje se nachází v prostoru pohlcování emisí biosférou, což je jinak pojmenovaný přirozený uhlíkový cyklus. Biomasa pohlcuje uhlík z oxidu uhličitého fotosyntézou, ve vodě se pak rozpouští a ukládá například do sedimentů. Do tohoto přirozeného procesu můžeme zasáhnout a pohlcování uhlíku zvýšit tak, že nebudeme přírodě škodit.
Praktické příklady: vysadit nebo nepokácet strom, pokácený strom nechat v lese, obnovit meze a remízky v polích, použít meziplodiny a podobně.
Posledním prostorem pro boj s emisemi je pak jeho zachycování a ukládání „technickými činnostmi“. Těmto činnostem se souhrnně říká odstraňování oxidu uhličitého (Carbon Dioxide Removal CDR) a jejich společným rysem je certifikace. Bez certifikátu, vydaného uznávanou autoritou a potvrzeného auditorem, nejde o CDR!
Jaké jsou metody CDR? S laskavým svolením Carbon Gap:
Certifikace CDR vyžaduje minimální dobu odstranění 100 let, takže první možnou metodou na ose je tedy biochar (česky biouhel).
Praktické příklady: pro domácí použití jsou to jen biochar a vylepšené zvětrávání. Biochar vyrobíte spálením větví v díře na zahradě a „vylepšeně“ zvětrat může jemný kamenný prach na povrchu záhonu nebo na louce.
Takže už víme, jak je to se skleníkovými plyny a bojem proti nim omezením – pohlcením – odstraněním. Pro všechny tyto případy existují samozřejmě finanční pobídkové nástroje.
Omezování emisí je motivováno především uhlíkovými daněmi a povinnými poplatky. V Evropě je to hlavně systém emisního obchodování EU ETS, který zatěžuje fosilní emise z vybraných zdrojů tržním poplatkem v podobě emisní povolenky. Její cena pak v důsledku zvyšuje cenu fosilní energie, což by mělo ovlivnit chování spotřebitelů. EU ETS je tzv. trh s povinností.
Pohlcování emisí se stalo v minulých asi dvou dekádách předmětem uhlíkových offsetů, neboli kompenzací emisí soukromými firmami a vládami. Drtivá většina projektů se týká omezení odlesňování (nebo naopak zalesňování) a tyto jsou alokovány v rozvojových zemích. Bohužel u nemála z nich se objevily prvky greenwashingu, což ale v důsledku vedlo ke vzniku kvalitních kontrolních mechanizmů a využití pevné vědecké báze pro trhy s odstraňováním emisí.
Certifikáty projektů, které trvale odstraňují emise skleníkových plynů, se obchodují na trhu, který se vyčlenil z trhu s certifikáty pohlcení a řídí se vlastními pravidly a vědecky podloženými metodikami. Pro dosažení vysoké integrity dobrovolných trhů s uhlíkem (Volountary Carbon Market VCM) vznikla Iniciativa pro integritu dobrovolných trhů s uhlíkem (VCMI), která zajišťuje shodu nad základními principy a metodikami.
Možná se zde bude hodit grafika z pera puro.earth:
Stejnou roli v Evropské unii přebírá Certifikační rámec pro odstraňování uhlíku (Carbon Removal Certification Framework CRCF). Zjednodušeně řečeno chce mít EU pod kuratelou vedle největšího světového „trhu s povinností“ také největší jednotný „dobrovolný trh“ s uhlíkem.
CRCF hodlá vytvořit evropský základ pro řešení nutného trvalého odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry a stát se nezbytnou součástí dosažení globálních klimatických cílů. A ty nejsou rozhodně nijak malé! Dekarbonizace vyžaduje do roku 2050 vyvinout nové odvětví, které bude trvale odstraňovat gigatuny uhlíku ročně. Deklarovanými cíli rámce CRCF jsou podpora rozvoje aktivit CDR a boj proti tzv. greenwashingu. Nejvýznamnějším očekáváním je však zahrnutí CDR podle CRCF do systému EU ETS. Poprvé by se tak propojil uhlíkový trh s povinností s trhem dobrovolným.
Každopádně však dopad CRCF na dobrovolné trhy VCM bude rychlý. Objem VCM do roku 2050 vzroste na nejméně 200 miliard dolarů a poroste tempem 500% ročně. Přitom se očekává sladění chování kupujících se zásadami evropského rámce CRCF.
CRCF kategorizuje tři klíčové oblasti odstraňování oxidu uhličitého (CDR):
- uhlíkové zemědělství a obnova lesů pohlcující oxid uhličitý biomasou
- trvalé odstraňování a ukládání uhlíku technickými metodami, jako přímé zachycování ze vzduchu (DACCS), bioenergie se zachycováním (BECCS), biouhel (BCR) a vylepšené zvětrávání hornin (ERW)
- skladování uhlíku ve výrobcích s dlouhou trvanlivostí na bázi dřeva a beton (Carbonated Materials).
Všechny projekty budou podléhat kritériím „QU.A.L.ITY“ – kvantifikace, adicionalita, dlouhodobé skladování a udržitelnost. Právě posouzení těchto zásadních kritérií je základním úkolem certifikačních procesů, které budou v rámci CRCF vytvořeny. Je jisté, že konečné metodiky budou založeny na dnes již existujících standardech, kterými se řídí VCM trhy a byly vyvinuty certifikačními autoritami, jako je Gold Standard, VERRA, CCS+, puro.earth nebo GLOBAL CARBON COUNCIL.
Doufám jen, že následující proces dokončení pravidel i implementace rámce CRCF nepostihne přemíra “inženýrství“, byrokracie a politiky, jak tomu bohužel u jiných evropských myšlenek bývá…
Příště si způsoby CDR vysvětlíme podrobněji.
Jan Káňa
