UKLÁDÁME UHLÍK. PRO BUDOUCNOST...

seznamte se, biouhel

CO TO JE BIOUHEL?

Biouhel je biomasa rostlinného původu, zuhelnatělá za účelem aplikace do půdy.  

Základní složkou biouhlu je chemicky stabilní uhlík, který nepodléhá dalšímu rozkladu ani oxidaci. Ukládáním biouhlu do půdy se zásadně zlepšuje její struktura i přirozená úrodnost.

Uhlík v půdě váže živiny a důležité látky, podporuje rozvoj půdních mikroorganismů a má schopnost zadržet vodu. Biouhel je tradiční univerzální prostředek pro zlepšení úrodnosti půdy v rozvojových zemích Afriky nebo Asie, kde v extenzivním zemědělství nahrazuje minerální průmyslová hnojiva.

Biouhel lze použít buď přímý zapravením do půdy, anebo jako součást kompostu. Kompostováním získává biouhel organické živiny, které pak poskytne rostlinám. Kromě živin lze na biouhel navázat i půdní mikroorganismy a houby, které se v půdě postarají o přirozenou úrodnost bez hnojení.

Díky velkému vnitřnímu povrchu lze biouhel použít jako doplněk krmiv pro zvířata, protože vyvazuje toxiny a zlepšuje trávení. Dá se však taky použít například ve stavebnictví, textilním průmyslu nebo třeba při čištění vod. Jde jen o jeho specifické vlastnosti, které se odvíjejí od použitého typu biomasy a výrobního procesu.

Provzdušňuje

a celkově zlepšuje strukturu půdy.

Zadržuje vodu

díky svému velkému povrchu.

Živiny

se díky sorpční kapacitě biouhlu nevyplavují.

Půdní život

se díky biouhlu rozvíjí a úrodnost se obnovuje.

Patogeny

nemají v půdě s biouhlem prostor k rozvoji.

Tvorba humusu

je v půdě s biouhlem rychlejší.

BIOUHEL ODSTRAŇUJE UHLÍK

V posledních několika letech vznikly na světě desítky nových projektů výroby biouhlu. Všechny díky uhlíkovým certifikátům, které se obchodují na dobrovolném trhu s uhlíkem (VCM).

Na biouhel proto pohlížíme jako na prostředek nebo nástroj, který může hrát významnou roli v adaptaci na změnu klimatu. Jako jediný z vědeckých metod Carbon Dioxide Removal řeší současně problémy emisí i půdy a ekosystémů.   

Téma odstraňování uhlíku podrobně rozebíráme v příspěvcích na blogu.

JAK SE VYRÁBÍ

Prvním výrobcem biouhlu byla a je příroda. Po přirozených požárech totiž zbývají zuhelnatělé větve a kmeny. Díky nedostatku spalovacího vzduchu a pohybu požáru totiž shoří jen málo uhlíku. Na místě požárů se vždy brzy objevuje nová vegetace.

Nejvíce biouhlu se tradičně vyrábělo v zemích globálního jihu jednoduchými metodami. V Africe je běžné vaření na vařičích typu TLUD, ve kterých se dřevo pálí na uhel. K jednoduché výrobě biouhlu ze dřeva se používají pece typu kon-tiki s principem tzv. plamenné clony.

Biouhel se zde tradičně používá v zemědělství místo průmyslových hnojiv. 

V poslední dekádě se využívají i technicky složitější metody retortových reaktorů s nepřímým ohřevem. V nich se dá na biouhel přeměnit i drobnozrnná biomasa jako plevy nebo piliny, což zmíněnými jednoduchými metodami nelze. Tuto techniku retorty využívá i naše řešení biouhlového sytému.

ROISTO: Příběh vývoje biouhlového kotle

Během cesty s biouhlem jsem se seznámil s panem Tomášem Mitáčkem, spoluzakladatelem firmy Sonnentor. Uvažoval, jak  zbytky z výroby čajů a koření přeměnit na biouhel.

Složité technologie, jako náš KARBOTECH, byl pro jejich potřeby moc velký a pec kon-tiki mu přišla jako „nedůstojný způsob výroby něčeho tak úžasného“ :-).

Od té doby jsem začal intenzivně přemýšlet na zařízením, které by využívalo jednoduchý princip plamenné clony pecí kon-tiki a současně mohlo splňovat požadavky na zařízení pro energetické a materiálové využití biomasy.

KARBOTECH 300

Koncept vychází z principu pece kon-tiki, což je kovová nádoba s geometrií lichoběžníku, která využívá proudění vzduchu podél stěny a zamezení jeho přístupu dospod. Díky tomu a postupnému přikládání vzniká tzv. plamenná clona, omezující hoření uhlíku. Shoří tedy pouze prchavé látky a původní dřevo se teplotou mění na uhel, nikoli na popel.

Zásadním omezením používání těchto pecí je forma „paliva“. V kon-tiki lze přeměnit na uhel pouze větve podobné velikosti. Ale většina zbytkového dřeva je kvůli logistice k dispozici ve formě štěpky.

Zachováme princip plamenné clony a doplníme přerušením hoření. Toho dosáhneme umístěním pohyblivého roštu do původní pece, řízením jeho pohybu a dávkováním štěpky ve správné vrstvě pak zajistíme zachování uhlíku.

KARBOTECH 300

A už zbývá jen vyřešit využití tepla z hoření.

Takže zavřeme rošt do kotlového tělesa. Spaliny odvedeme přes výměník a teplo můžeme libovolně využívat. A voilà – biouhlový kotel na biomasu ROISTO je na světě! Technicky jednoduchý, investičně srovnatelný s kotlem na spalování štěpky. Věřím, že se bude v Sonnentoru líbit!

Když jsme vyvinuli biouhlový kotel ROISTO, hledali jsme jeho široké uplatnění. Tak vznikla obecní BIOUHELNA. Obce totiž mají potřebnou biomasu, prostor pro používání biouhlu, objekty k vytápění a také cíle omezit a kompenzovat emise ;-).

Přeloženo do úředního jazyka jde o cirkulární koloběh s materiálovým a energetickým využití odpadní biomasy z údržby zeleně a hospodaření v lesích.

Takhle vypadá obecní BIOUHELNA. Nehodila by se i u Vás? 

Tady je několik videí o našich snahách o rozšíření výroby a používání biouhlu