UKLÁDÁME UHLÍK. PRO BUDOUCNOST...
ROISTO: Příběh vývoje biouhlového kotle
Během cesty s biouhlem jsem se seznámil s panem Tomášem Mitáčkem, spoluzakladatelem firmy Sonnentor. Uvažoval, jak zbytky z výroby čajů a koření přeměnit na biouhel.
Složité technologie, jako náš KARBOTECH, byl pro jejich potřeby moc velký a pec kon-tiki mu přišla jako „nedůstojný způsob výroby něčeho tak úžasného“…
Od té doby jsem začal intenzivně přemýšlet o zařízení, které by využívalo jednoduchý princip plamenné clony pecí kon-tiki a současně mohlo splňovat požadavky zařízení pro energetické a materiálové využití biomasy.
Koncept ROISTO vychází z principu pece kon-tiki, což je kovová nádoba s geometrií lichoběžníku, která využívá proudění vzduchu podél stěny a zamezení jeho přístupu dospod. Díky tomu a postupnému přikládání vzniká tzv. plamenná clona, omezující hoření uhlíku. Shoří tedy pouze prchavé látky a původní dřevo se teplotou mění na uhel, nikoli na popel.
Zásadním omezením používání těchto pecí je forma „paliva“. V kon-tiki lze přeměnit na uhel pouze větve podobné velikosti. Ale většina zbytkového dřeva je kvůli logistice k dispozici ve formě štěpky.
Zachováme princip plamenné clony a doplníme přerušením hoření. Toho dosáhneme umístěním pohyblivého roštu do původní pece, řízením jeho pohybu a dávkováním štěpky ve správné vrstvě pak zajistíme zachování uhlíku.
A už zbývá jen vyřešit využití tepla z hoření.
Takže zavřeme rošt do kotlového tělesa. Spaliny odvedeme přes výměník a teplo můžeme libovolně využívat. A voilà – biouhlový kotel na biomasu ROISTO je na světě! Technicky jednoduchý, investičně srovnatelný s kotlem na spalování štěpky. Věřím, že se bude v Sonnentoru líbit!
Posledním krokem je uplatnění kotle ROISTO na trhu. Proto vznikl koncept obecní BIOUHELNA. Obce mají potřebnou biomasu, prostor pro používání biouhlu a potřebují vytápět objekty. Jako bonus můžou kompenzovat emise!
Přeloženo do úředního jazyka jde o cirkulární koloběh s materiálovým a energetickým využitím odpadní a zbytkové biomasy 😉
