Tahle kompenzace ale stojí za pozornost! Šlo o revitalizaci stromů v Parku u Chodovské tvrze s cílem jejich adaptace na změnu klimatu, na které se podíleli studenti Waldorfského lyceea v Praze pode vedením Mrg. Ondřeje Ševčíka. Použili substrát s 20 m3 našeho biouhlu , který dodala ZAHRADNÍ ARCHITEKTUROU TÁBOR s.r.o..

Studenti Marie Hlaváčková a Adam Cejnar o tom dokonce napsali! A my zde text s jejich svolením uveřejňujeme…

Zasazením stromu péče o něj nekončí 
Revitalizace stromové výsadby v Parku u Chodovské tvrze
a její adaptace na klimatickou změnu

Zasadit strom ve městě není zas tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Musí se počítat s tím, že ve městě bude strom čelit horším podmínkám než ve volné přírodě. Bude vystaven vandalismu, psímu i lidskému močení, v zimně zasolování cest, smogu z automobilové dopravy atp. Proto se strom ve městě dožije také mnohem kratšího věku, než jeho kolega v přirozeném prostředí. Stromy však k životu potřebujeme, protože vytvářejí kyslík a člověku prospívá kvalitní zelená infrastruktura. Mimo jiné stromy zvyšují vzdušnou vlhkost a snižují prašnost či relativní teplotu Je tedy velice důležité mít je i ve městě, nehledě na to, že jde i o hezké zvelebení našeho místa k žití a jakési přenesení části přírody do městského prostředí. 

V rámci ekologického praktika jsme se 11. října 2021 vydali,  i se svými spolužáky z Waldorfského lycea na Opatově, do Parku u Chodovské tvrze. Naším úkolem do nadcházejícího týdne bylo pomoci stromům v parku a zvelebit prostranství kolem nich. Velmi rychle jsme zjistili, že zasazením stromu péče o něj nekončí, jak se mnozí domnívají, ale že je potřeba věnovat mu naši pozornost. Ve spolupráci s MČ Praha 11 a Střediskem údržby zeleně Jihoměstské majetkové a. s. jsme rádi přiložili ruce k dílu a v pracovním tanci jsme kroužili kolem jeřábů, olší a jerlínů. 

Započali jsme odkrýváním kořenového systému. Abychom se k němu ale dostali, museli jsme nejprve překonat kovové mříže, které měly mladým stromům pomoci s ochranou kořenů. Časem se na ně ale zapomnělo a nyní už vzrostlým jedincům spíše škodily. Když jsme stromy osvobodili od pout, započala náročná a zároveň jemná práce, kdy jsme za pomoci rýčů a motyk hloubili kolem kmenů kruhy a zjišťovali jsme, v jak nepříjemných podmínkách stromy rostou. Odstraňovali jsme zhutnělou půdu, aby se kořeny mohly nadechnout, zároveň jsme se snažili uchránit větší kořeny od zranění nástroji, které může být pro strom nebezpečné kvůli houbové infekci.

Následně jsme kořeny zasypali vrstvou strukturálního substrátu s  biouhlem. Ten stromy vyživuje a napomáhá jim v zadržování vody. Zvyšuje také přístup kyslíku ke kořenům a zároveň ukládá pod zem uhlík na středně dlouhou dobu, což může být zajímavé z hlediska mitigace klimatické změny. Nakonec jsme kruhy kolem stromů zarovnali mlatem a pohýčkali terén kolem nich. Jerlínová alej dostane ještě mulčová hnízda od pracovníků Střediska údržby zeleně. 

Také nám bylo svěřeno stromy na zimu natřít dvouvrstvým ochranným nátěrem Arboflex. Dozvěděli jsme se, že barva neobsahuje nic kouzelného, ale hlavní roli hraje to, že když má strom světlý povrch a v zimě vyjde sluníčko, tak tolik nepřitahuje sluneční paprsky, jako kdyby byl kmen přirozeně tmavý. Strom není vystaven tak velkým výkyvům teplot a kmeny jsou méně náchylné k praskání.

Celkem jsme opečovali čtyřicet osm stromů a závěrem týdne jsem na nás byla pyšná. I když se nejedná o velkou záchrannou akci, tak jsme přesto pomohli mnoha listnáčům a každá pomoc se počítá! Tímto praktikem jsme se nejen dozvěděli mnohé o parcích, jejich výstavbě, stromech a péči o ně, ale na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, jaké to je každý den trávit prací venku a přemáhat unavené svaly. Tím patří můj obdiv lidem, kteří toto zakoušejí každým dnem. Přesto, že to byla dobrá zkušenost, která nám mnoho dala, a to nejen bolavé končetiny, tak jsem se s vděkem vrátila do školních lavic, kde jsme začali opět posilovat spíše mysl než tělo. Věřím, že by mnohý spolužák sdílel můj názor.