Carbon footprint

Us, residents of the world, live in a way that is leaving an enormous carbon footprint behind us. Each and every one of us leaves a several tonnes every year. Which is unsustainable.

Politicians around the globe committed to reduce global emissions by signing The Kyoto Protocol and the Paris Agreement. But in reality, it all is just burning biomass, using various types of “energy” crops for fuel production. Car manufacturers are ordered to reduce emissions from exhausts, fuel dealers are required to add various bio-components (usually with the same carbon footprint as the oil its supposed to substitute).

Market non-functioning energy production from “renewable” resources is being subsidized with public money. And yet, each of us – Europeans, Americans, Asians and Africans – contribute to global emissions with several tons of carbon with our own personal consumption.

Carbon footprint of a typical person living in modern society is around 7 tonnes of CO2per year. Which is basically a “civilization waste” that nobody cleans.

You can check your own carbon footprint here: www.carbonfootprint.com

Reducing our own carbon footprint can be done even without a large change to our way of life, but it would be only a small cosmetic change. A fundamental change would be for example not using car anymore, flying or using an electricity. But nobody is prepared to do that yet!

We offer a solution for at least partial limitation of footprint with Biochar!

But biochar needs help with development!

Its not only a commodity or material. It also deserves a special attention as means of change! And we need to find its position.

To help biochar we must trust it, in the same way as it was in the past (and in many places still is) by many generations of peasants (or farmers or landlords) around the world.


My, obyvatelé vyspělého světa, žijeme způsobem, který za námi zanechává enormní uhlíkovou stopu. Za každým  z nás je to několik tun ročně. A to je absolutně neudržitelné!

Politici z celého světa se zavázali podpisem Kjótského protokolu a Pařížské dohody ke snížení globálních emisí. V praxi to pak vypadá většinou tak, že se spaluje biomasa a „energetické“ plodiny se používají pro výrobu paliv. Výrobcům automobilů se nařizuje snižování emisí z výfuků a prodejcům pohonných hmot přimíchávání nesmyslných biosložek (zpravidla nejméně se stejně tak velkou uhlíkovou stopou jako má ropa).

Dotacemi z veřejných peněz se podporuje výroba energie z tržně nefungujících “obnovitelných” zdrojů. A přitom každý z nás – Evropanů, Američanů, Asiatů, Australanů a taky Afričanů – přispěje osobní spotřebou ke globálním emisím několika tunami uhlíku!

Typická uhlíková stopa člověka žijícího v moderní společnosti čítá asi 7 tun CO2 ročně. Jde v podstatě o “civilizační odpad”, který nikdo neuklízí.

Spočítejte si zde svou uhlíkovou stopu na Carbonfootprint.com 

Zmenšit svou uhlíkovou stopu sice můžeme i bez zásadní změny způsobu života, ale půjde jen o změnu kosmetickou. Zásadní změnou by bylo, kdybychom třeba přestali jezdit automobilem, létat letadlem nebo používat elektřinu. K tomu však nejsme připraveni!

Nabízíme řešení pro alespoň částečné omezení uhlíkové stopy prostřednictvím biouhlu!

Biouhel však potřebuje pomoci s rozvojem! 

Biouhel totiž není jen komoditou nebo materiálem. Zaslouží si zvláštní pozornost. Je především prostředkem změny! A my mu musíme najít pozici.

Abychom biouhlu pomohli, musíme mu důvěřovat. 

Důvěřovat stejně tak, jako mu důvěřovalo (a mnohde stále důvěřuje) mnoho generací zemědělců v různých koutech světa.