Zachycování uhlíku – nebo propad uhlíku je způsob, jak odstranit uhlík, který přibyl v atmosféře lidskou činností. Vysvětlení, jak to funguje, nabízí třeba WIKIPEDIA.

Jediným funkčním a stamiliony let ověřeným způsobem je zachycování uhlíku v biomase fotosyntézou. Bez diskuse. Už na to dokonce přišli i vědci ve Švýcarsku! (Klima by mohlo zachránit sázení stromů, tvrdí švýcarská studie). Jakékoli technologické pokusy, jako třeba tento (Čína staví obří zařízení na zachycování a ukládání uhlíku) jsou spíš úsměvné…

Geniální proces fotosyntézy rozloží oxid uhličitý na uhlík a kyslík a uhlík uloží do biomasy. Hotovo – uhlík je zachycen. Každý den. Kdyby lidstvo nepoužívalo fosilní paliva, tak to stačí pro trvalou uhlíkovou rovnováhu.
Zuhelnění biomasy nabízí možnost, jak přírodě trochu pomoci. Biouhel totiž vydrží jako uhlík řádově déle než biomasa. Tisíce let!
Příroda dodává takový uhlík do půdy prostřednictvím stepních nebo lesních požárů. Po jejím vzoru to dělaly předkolumbovské generace obyvatel Jižní Ameriky, když měnily prales na zemědělskou půdu.

Výroba biouhlu, tedy zuhelňování biomasy, představuje druhý krok sekvestrace uhlíku. Rostliny fotosyntézou odeberou uhlík z molekuly oxidu uhličitého a použijí jej pro stavbu svého těla. Zuhelnatění odumřelé biomasy rostlin zabrání zpětné oxidaci větší části uhlíku. Říká se tomu Carbon Capture and Storage. MADE BY NATURE!

Biouhel díky své porozitě pomáhá půdě jednak zadržet vodu, ale póry biouhlu jsou rovněž ideálním prostorem pro kolonizaci mikroživotem. Půdní život je nejlepším a přirozeným zdrojem živin a původcem vzniku humusu. Zdravá a úrodná půda je pak zdrojem energie pro všechno živé na zemi.

Biouhel jistě představuje nástroj započetí cesty ke změně, k udržitelnému rozvoji!!!