Zachycování uhlíku – nebo propad uhlíku je způsob, jak odstranit uhlík, který přibyl v atmosféře lidskou činností. Vysvětlení, jak to funguje, nabízí třeba WIKIPEDIA.

Zvláštní zpráva panelu pro klimatické změny IPCC (zde) mluví o šesti potenciálních způsobech zachycování a ukládání uhlíku

Jediným funkčním a stamiliony let ověřeným způsobem je zachycování uhlíku v biomase fotosyntézou. Vědecké studie to považují za jediný dostupný způsob zmírnění klimatických změn. (Klima by mohlo zachránit sázení stromů, tvrdí švýcarská studie).
Kdyby lidstvo nepoužívalo fosilní paliva, fotosyntéza zajistí trvalou uhlíkovou rovnováhu.

Výroba biouhlu, tedy zuhelňování biomasy, představuje druhý krok sekvestrace uhlíku. Rostliny fotosyntézou odeberou uhlík z molekuly oxidu uhličitého a použijí jej pro stavbu svého těla. Zuhelnatění odumřelé biomasy rostlin zabrání zpětné oxidaci větší části uhlíku. Zpráva IPCC označuje tento způsob jako PyCCS.

Biouhel díky své porozitě pomáhá půdě jednak zadržet vodu, ale póry biouhlu jsou rovněž ideálním prostorem pro kolonizaci mikroživotem. Půdní život je nejlepším a přirozeným zdrojem živin a původcem vzniku humusu. Zdravá a úrodná půda je pak zdrojem energie pro všechno živé na zemi. V důsledku „zabijeme dvě mouchy jednou ranou“…

Biouhel jistě představuje nástroj započetí cesty ke změně, k udržitelnému rozvoji!!!